Imposter syndrom neboli syndrom podvodníka, je psychologický jev, který může úzce souviset i se syndromem vyhoření. „Co tady vůbec děláš?“ šeptá váš vnitřní hlas například ve vaší vysněné práci či škole. Kdy imposter syndrom nastává? Jak souvisí s vyhořením? A jak se proti pocitům s ním spojeným bránit?
„Byla jsem přijata na marketingovou pozici ve firmě, kam se hlásilo dalších padesát zájemců. Na lidi působím dobře, a tak se mi podařilo uspět i na pohovoru, přestože nemám potřebné dovednosti. Na podobné pozici už jsem sice pracovala, marketing mám vystudovaný, ale cítím, že mě vzali především proto, že na lidi působím příjemně. Brzy na to přijdou a vyhodí mě. To bude ostuda.“
„Našel jsem si perfektní přítelkyni. Je skvělá. Hrozně hezká, vtipná, milá a úspěšná. Já takový nejsem a nezasloužím si jí. Až jí to dojde, určitě se se mnou rozejde.“
Jsou vám takové myšlenky povědomé?
Imposter syndrom označuje déle trvající pocit toho, že si svoje úspěchy nezasloužíte a že jste jich dosáhli podvodem. Připojit se může i strach z toho, že vás brzy vaše okolí odhalí a že o všechny své úspěchy přijdete.
Lidé trpící imposter syndromem si často myslí, že svých úspěchů nedosáhli díky svým schopnostem, tvrdé práci a vzdělání, ale že to bylo pouhé štěstí, které každou chvíli skončí. Kvůli tomu se často podceňují, bojí se projevit a snaží se na sebe neupozorňovat, aby ostatní neodhalili, že na místo, kde se teď nachází, nepatří.
Koho se imposter syndrom týká?
Imposter syndrom byl poprvé zdokumentovaný v 70. letech ve výzkumu, který cílil na ženy na vysokých pozicích: Manažerky, ženy s doktorským titulem či jinak akademicky a pracovně úspěšné. Navzdory vnějšímu ocenění, jejich znalostem, tvrdé práci, dovednostem sami sebe považovaly za podvodnice, které si žádnou chválu a uznání nezaslouží.
Později se zjistilo, že se imposter syndrom netýká pouze žen, ale i mužů. Postihuje lidi na vysokých pozicích a častěji ty, kteří úspěchu dosáhli rychle. Zároveň se nevyhýbá ani studentům, kteří vstupují do akademického prostředí. Objevit se může i v mezilidských vztazích – například v těch partnerských nebo přátelských.
Jak se projevuje?
Projevy se u jednotlivých lidí mohou lišit, společným znakem ale je přesvědčení, že si svůj úspěch nezasloužíte – přestože objektivně máte vzdělání i potřebné dovednosti a kvality. Ti, kteří syndromem trpí, jsou přesvědčeni, že svoje okolí nechtěně oklamali, aby dosáhli svého, a že jsou jiní, než se jejich okolí domnívá.
Navzdory jasným důkazům o jejich kompetenci si lidé trpící syndromem podvodníka neuvědomují, že si svůj úspěch zaslouží. Zažívají strach z odhalení, úzkosti, silnou nervozitu a pocit diskomfortu. To může mít za následek zhoršenou koncentraci, podceňování se, prokrastinaci, horší výsledky a sociální úzkost – nechtějí se dostat do kontaktu s ostatními, aby jejich údajný podvod neodhalili.
Imposter syndrom a syndrom vyhoření
Doktorka Valerie Young, která se imposter syndromem zabývá, popsala 5 typů imposter syndromu, které se rozvíjí na základě osobnostních rysů.
Jedním z nich je typ Perfekcionista. Ten je přesvědčený o tom, že výsledek jeho práce musí být vždy dokonalý. Stanovuje si často nereálné, nebo téměř nereálné cíle a je na sebe velmi přísný. Má pocit, že musí všechno zvládnout a být ve všem perfektní.
Když ale nějakého úspěchu dosáhne, není schopný se za něj adekvátně ocenit, protože to v jeho očích nebylo něco speciálního. Objevit se může přístup: „Když jsem to zvládl já, zvládl by to každý.“
Kvůli tomu své hranice neustále posouvá, dostatečně neodpočívá a nedovoluje si selhat. Takový přístup může v dlouhodobém horizontu vést až k syndromu vyhoření.
Jak proti imposter syndromu bojovat?
V první řadě si přiznejte, že takové pocity máte. Přiznání problému je často prvním krokem k jeho vyřešení. V případě, že by byly jeho projevy silné, není vůbec špatné obrátit se o pomoc na terapeuta nebo jiného odborníka.
Napište si na papír své úspěchy. A to ty větší i ty dílčí. Dokončené kurzy, vystudovaná škola, pevné vztahy – cokoliv vás napadne. Pravidelně si je připomínejte a myslete na to, čeho všeho jste už v životě dosáhli a co všechno jste museli překonat, abyste byli tam, kde teď jste. Určitě to všechno nebylo jen o štěstí.
Dbejte na zdravý životní styl. Protože stejně jako při prevenci syndromu vyhoření i při prevenci syndromu podvodníka je důležité být ve fyzické pohodě. Myslete na to, abyste byli (většinou) odpočatí, dobře a vyváženě najezení. Abyste dodržovali pitný režim, dělali věci, které vás těší a měli dostatek pohybu. Fyzické zdraví s tím psychickým úzce souvisí.
Mluvte o tom. A nemusí to být nutně s terapeutem, ale třeba s partnerem nebo přáteli. Určitě není od věci se svěřit s takovými pocity i na místě, se kterým je máte spojené – pokud to to prostředí dovoluje.
Nesrovnávejte se. Je normální, že se budete muset některé věci naučit. Je normální, že se občas něco nepovede. Je normální, že vám bude někdo připadat lepší. Zkuste se místo srovnání zaměřit na svoje zdraví a sebevzdělávání.
Občas o sobě pochybuje skoro každý a jednou za čas jsou pochyby v pořádku. Když vám ale začnou ovlivňovat život, začnou vás brzdit v seberozvoji a budete kvůli nim paralyzovaní, je potřeba něco změnit.
