To první, co se na internetu o syndromu vyhoření dočtete je, že postihuje především vrcholové manažery, doktory a pracovníky v sociálních službách. Proto se často stává, že ti, co do zmíněných skupin nezapadají, zhodnotí, že jich se problém týkat nemůže. Ale opak je pravdou. Vyhoření se může týkat všech, kteří jsou zapálení pro to, co dělají. Třeba vysokoškoláků.
Syndrom vyhoření – problém, který se dostává do povědomí veřejnosti a postihuje čím dál více mladých lidí. Jedinci, kteří trpí tímto syndromem, si toho nemusí být na první pohled vědomi. Je ale potřeba si uvědomit, že syndrom vyhoření světová zdravotnická organizace WHO zařadila v roce 2019 do mezinárodní klasifikace nemocí, proto je potřeba mu věnovat pozornost a nebrat ho na lehkou váhu.
To nejdůležitější, co byste o syndromu vyhoření měli vědět je (a o čem v Nevyhasni záměrně stále dokola mluvíme), že může postihnout kohokoliv, a to včetně vysokoškoláků. Přestože studentské vyhoření není oficiální pojem, od pracovního vyhoření ho odlišuje hned několik věcí. Za prvé, škola většinou není tím jediným, co studenti dělají. Data projektu Eurostudent ukazují, že až 92 % českých studentů během svého studia na vysoké škole současně pracuje. Jedná se o třetí nejvyšší počet z 26 zkoumaných zemí. V dnešní době totiž zaměstnavatelé často hledí spíš na to, jakou má absolvent praxi. Za druhé jsou si studenti nuceni, a to především v době zkouškového, často klást na svá bedra více, než dokážou unést. Velký vliv hraje také tlak, který na studenty často směřuje od rodiny. Když školu nedokončím tak, přece selžu, no ne?
Student se tak může dostat do neúnosného koloběhu práce školy a stresu, který může vyústit v závažné psychické i fyzické problémy. Dne 14. listopadu 2023 se uskutečnila pro studenty Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) přednáška na téma „Když je VŠEho moc aneb jak se při studiu nezbláznit“, která proběhla také s podporou naší oblíbené organizace Nevypusť duši. Během přednášky byl studentům prezentován krátkometrážní dokument „Musíš?“ zpracovaný studenty VŠE, který ukazoval konkrétní příběhy studentů.
V úvodu akce byly absolventem VŠE Jakubem Žofčákem odprezentovány výsledky jeho dotazníkového šetření na téma duševního zdraví.
Tohoto dotazníku se zúčastnilo 811 studentů VŠE, ve složení 65,8 % ženy, 33,8 % muži a 0,4 % jiné pohlaví. Dotazník ukázal, že téměř 90 % respondentů při škole pracuje.
Následující grafy rozdělují respondenty na dvě skupiny, a sice na ty, kteří neměli před nástupem na vysokou školu potíže, a ty, kteří je pociťovali už před začátkem vysokoškolského studia.
První dva grafy se zaměřují na to, zda se respondent potýkal se syndromem vyhoření a zda pociťoval ze své strany izolaci od lidí. V obou případech si více jak 50 % respondentů tyto problémy zažilo.
Dále měli respondenti, na škále od 1 do 10, zodpovědět, zda se potýkají s některými z příznaků syndromu vyhoření.
Je potřeba dodat, že se sice nejedná o žádný oficiální psychologický dotazník a byly použity základní analýzy a metody, ale jako nastínění toho, že jde o skutečný problém, to stačí.
Takže co teď s tím? O syndromu vyhoření na vysokých školách je především potřeba více mluvit (například formou dobrovolných přednášek nebo také celých předmětů) a tento problém také aktivně řešit. Průzkum ukazuje, že spousta vysokoškoláků syndromem vyhoření nebo jeho příznaky trpí, aniž by o tom věděli, a příčinu začnou řešit, až když je velmi pozdě.
Jak z toho ven?
Pokud máš pocit, že se téma týká právě tebe, to hlavní sdělení, co ti tímto článkem chceme předat je, že není selhání vypnout. Tvé zdraví je přednější než škola a práce. A nezapomeň, že vždy se dá situace řešit. Můžeš si dát od studia pauzu a vrátit se k němu, až to pro tebe bude možné. Může to být za měsíc, půl roku, rok a nebo i více. Nebyl bys první ani poslední, kdo přerušil studium a vrátil se k němu až za pár let. A pokud právě prožíváš pracovní vyhoření, řešením může být například změna práce nebo pracovního oboru. Existuje řada rekvalifikačních kurzů, které ti mohou otevřít dveře do jiných pracovních oblastí, a právě díky nim můžeš najít práci, která tě bude naplňovat. Někdy ani není nutné rovnou odcházet, ale velmi ti pomůže najít si prostor a čas, kam téma školy ani práce nebude moci.
Dále nezapomeň, že není ostuda o svých problémech říct svým blízkým nebo vyhledat odbornou pomoc. Posledním krokem je si uvědomit, že zlepšení nepřijde ze dne na den. U každého jedince je velmi individuální čas zotavení. Výzkumy ukazují, že zotavení trvá v průměru okolo 6 měsíců až jednoho roku. Je tedy potřeba být trpělivý a příliš na sebe netlačit.
Vysokoškolská léta bývají pro ty, kteří se do nich pustí, těmi nejhezčími, ale zároveň nejnáročnějšími v životě člověka. A na této horské dráze je více než kdy jindy nutné se starat o své duševní zdraví. Máš s vysokoškolským vyhořením vlastní zkušenost? Neváhej se nám ozvat na našich sociálních sítích nebo na sara.voldanova@nevyhasni.cz.
